Peníze jsou naše dluhy

K čemu peníze vlastně sloužily a doposud slouží“?Odpověď zní, přece k tomu, aby se usnadnila směna zboží v rozvinuté společnosti, ve které už byl neudržitelný výměnný systém.Abychom si to představili, po celá staletí fungoval systém, kdy na trh přišel zemědělec, třeba s ošatkou vajec a chtěl si pořídit kus vepřového masa.Tak tu kopu vajec s řezníkem za flákotu po určitém smlouvání vyměnil v určitém kursu výhodném pro oba.Nebo vyměnil slepici za fůru dříví na zimu, košík ořechů za šátek pro manželku atd.Je zřejmé, že s rostoucí specializací a rozvojem řemesel už nešlo výměnný obchod realizovat tak snadno, a proto musela nastoupit lepší a efektivnější forma směny prostřednictvím oběživa, které by bylo akceptovatelné i jako něco hodnotného.Velmi vhodné se jevily kovy jako zlato nebo stříbro, i když jsou známé i jiné druhy komodit.Vládcové a vlády si jasně uvědomovali, že pokud budou v oběhu například zlaté mince, tak trh rychle zajistí směnné kursy a hospodářství bude vzkvétat, z čehož budou mít užitek všechny zúčastněné strany.Ovšem mělo to jeden háček.Ten se nazývá lichva, čili půjčování peněz na úrok.O co jde, ví snad už každé dítko.Půjčíte si jistý obnos – jistinu a za určitou dobu ji vrátíte a k ní navíc nějakou částku zvanou úrok, který si lichvář účtuje jako určitou formu odměny za to, že vám půjčil.Podle dnešních měřítek je vše v pořádku.Ale zdaleka není.Proč?

Vysvětleme si to na malém příkladu: Panovník nechal vyrazit deset tisíc kusů zlatých mincí a uvedl je do oběhu pro snadnější směnu mezi poddanými.Tržní vztahy zajistily stabilní ceny za zboží a služby, vše zdá se, bezchybně fungovalo..Ovšem jen do doby, než nastoupil na scénu lichvář.Lidé, kteří momentálně nepotřebovali peníze, podlehli jeho svodům a uložili si je u něj v počtu kupříkladu pět tisíc zlatých, na něž jim slíbil deset procent úroku ročně.Jenže na úrok dvacet procent ty peníze lichvář obratem půjčil jiným lidem.V oběhu bylo deset tisíc zlaťáků a na konci roku vznikla poptávka po pěti tisících k navrácení jistiny a navíc i poptávka po tisícovce, kterou je onen dvacetiprocentní úrok z úvěru.Lidé svoje dluhy museli splatit stůj co stůj(neplacení dluhů byl zločin), a tak lichvář získal do banku šest tisíc zlatých – pět tisíc jistina a tisícovka úrok, ze které mohl vyplatit střadatelům slíbených deset procent, tedy pět set zlatých.Jeho zisk je pět set zlatých a všichni jsou spokojeni.Ejhle, zrodil se bankovní kapitalismus!.Jenže je tu malý háček: v okamžiku, kdy věřitelé byli nuceni splatit úvěry i s úroky, tak bylo reálně v oběhu o tisíc zlatých méně než by mělo být.Někomu tyto peníze chyběly a dostal se do potíží, protože najednou nemohl splnit závazek, který v minulosti běžně plnil, třeba nezaplatil na konci roku za zboží či službu a zbankrotoval.Takže sečteno a podtrženo: lichvář zbohatnul o 500 zlatek, jeho střadatelé rovněž a někdo zchudnul o 1000.Jistěže takto se situace nikdy nemusela vyhrotit, protože také mohlo tisíc lidí zchudnout o pouhou jednu zlatku a zbankrotovat nemusel nikdo, nicméně tento malý příklad pouze ukazuje na prostý fakt, k jakým koncům vede hospodářství, ve kterém je dovoleno půjčovat peníze na úrok.
A co vladař?Po čase mu muselo být zřejmé, že s přibývajícími zlaťáky u lichváře roste počet bankrotů a na zhoršený stav státní pokladny musí reagovat vyššími daněmi, roste drahota, protože je v oběhu méně reálných peněz a to se rok od roku zhoršuje.Někdo namítne, že lichvář teoreticky všechny svěřené peníze může ihned vpustit do oběhu a nikdo nebude tratný, jenže ten to logicky nemůže udělat, protože by v případě nenadálé události nemohl uspokojit věřitele a vrátit jim alespoň část jejich vkladu.Pomocí úročených úvěrů lichvář roztáčí spirálu rostoucí poptávky po zlaťácích, na kterou panovník musí reagovat další ražbou nových zlatých.mincí.Pokud nemá zdroje, musí je nahrazovat méně cennými kovy nebo zlato „ředí“.
Samozřejmě, že některým panovníkům brzy došlo, že lichva je něco, co je okrádá, a proto ji buď zakázali, lichváře ze země vyhnali nebo rovnou nechali zbavit života.I katolická církev vystupovala proti lichvě aktivně, ovšem asi ne tak z důvodů obav o stav státní pokladny, ale spíše ze strachu o nastřádané zlato ve svých svatostáncích.Zlom zřejmě nastal v období po Velké francouzské revoluci, kdy byla s pomocí britských finančních intrikánů zničena moc francouzského panovníka a omezen vliv církve.Pod pláštíkem liberalismu se z lichvářů stali vážení a počestní podnikatelé, z jejichž úvěrů měly „prospěch“ panovnické rody, podnikatelé, průmyslníci a obchodníci po celé Evropě.Snad nejvíce je to znatelné na financování válek korsického šílence Napoleona Bonaparta.Po jeho zběsilém řádění zbohatli lichváři na válečných úvěrech a dluhopisech natolik, že si mohli dovolit vytvořit něco, čemu dnes říkáme zlatý standart.Jeho smysl je velmi jednoduchý: panovníci nebo vlády, už zlatý poklad nevytvářejí, ale půjčují si ho na úrok u ctěných a vážených bankéřů.Vláda nebo panovník si půjčili určité množství zlata – zlatý poklad a nechali vytisknul adekvátní počet bankovek, jejichž celková nominální hodnota představovala hodnotu státního pokladu.Obchody se děly platbou těmito bankovkami, včetně mezinárodních, přičemž salda se vyrovnávala vzájemnými přesuny zlata po kursovním přepočtu z jedné státní pokladny do druhé.Takže tu máme systém, který trvá v určité formě dodnes.Jeho základem je dluh, protože zlatý poklad, jak už bylo řečeno, je půjčka vládě soukromým bankéřem.Poslední velkou zemí, která svůj měnový systém založila na půjčce zlata, byly USA, kdy konsorcium FED půjčilo US státní pokladně zlaté dolary.
Důkazem, že šlo o půjčku zlata, je rok 1933, kdy americký prezident F.D Roosewelt podepsal zákon Gold Confiscation Act(Executive Order 6102), který pod pohrůžkou trestu odnětí svobody, vysoké pokuty nebo obého, zakazoval občanům USA držet v soukromém vlastnictví zlato.Důvod byl prostý, vláda USA ho potřebovala na splátky FEDu, proto ho od občanů tímto způsobem „vykupovala“ v ceně 20.67 dolarů za trojskou unci.Nakonec v nouzi nejvyšší pomohli sovětští bolševici, kteří hladomorem zdevastovali ukrajinské rolníky, vyprázdnili jejich obilnice a pak vyměnili obilí z USA za obrovské množství zlata.
V článečku s názvem Zlatá pyramida zkouším osvětlit, proč lichváři mohli zbohatnout natolik, že se dokázali zmocnit finančních systémů států i nadnárodních společenství a institucí jako jsou USA, Evropská Unie, Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka.Jde o pyramidu peněz a moci, jejíž základy byly založeny v Evropě, zmítající se tehdy revolučními bouřemi a nesmyslnými válkami.
V současnosti se peníze tisknou jen proto, aby bylo možné splácet úhrnem všechny úroky z poskytnutých úvěrů z minulosti.Pokud se podíváme na stav zadluženosti obyvatel kterékoli vyspělé průmyslové země, tak vidíme rostoucí trend.To je bohužel smutný fakt, který nevěstí nic dobrého, protože se finance kterékoli země mohou dostat do ničivé inflace.Musí se vyrábět neustále více a více zboží a spotřebovávat více a více energie a surovin, aby bylo možné udržet systém rostoucího počtu natištěných peněz při životě.Rádoby ekonomové tomu říkají hospodářský růst.:-)Zatím roli závaží plní komunistický režim v lidové Číně, která zaplavuje svět svými výrobky a nechává si platit nejvíce zadluženou měnou, americkým dolarem.Proto je také logicky největším americkým věřitelem.
Ovšem podstatnější a hrozivější je jiná skutečnost.Tou je stav, že jsme dobrovolnými otroky systému, který nám z našeho majetku ukrajuje rok od roku větší díl.Pokud tomu nevěříte, tak si přečtěte další můj článeček o destrukčním vlivu úroku na cenu zboží.