Jako Rudolf Hess

Stala se zajímavá věc.Po usilovném čtrnáctidenním bombardování vedeným státy osy zla Washington – Londýn – Paříž dosáhlo absurdní představení svého dalšího vrcholu.Kaddáfiho vlastenečtí vojáci opět zatlačili partu najatých dobrodruhů na východ.Přes všechna silácká prohlášení o zániku a brzkém pádu režimu se pan plukovník drží a ještě projevil tu drzost nakopat mezinárodní hereckou kočovnou společnost do zadku.Nastalo to, čemu se říká klid před bouří.
NATO agresoři najednou nevědí co si počít, když pozorují, jak pár set vojáčků v osobních automobilech žene rebely před sebou a blíží se k důležité křižovatce v Adžedábíji.Je zřejmě nemožné shora identifikovat a zasáhnout „neviditelné“ tanky a raketomety, které neustále ubohé povstalce „ostřelují“ a nutí je k ústupu.Takže pokud už není na co útočit, bude nutné začít letecky terorizovat, taková je neúprosná logika dnešních novodobých Rambů.A zřejmě toho se obával Kaddáfího ministr Moussa Koussa.Co jiného ho donutilo vydat se dobrovolně nepříteli přes Tunisko do Británie zrovna ve chvíli, když Kaddáfí vítězí?Jen strach, že dojde k teroristickému bombardování a k zbytečným civilním obětem, ze kterých bude samozřejmě obviněn libyjský vůdce.Jiný důvod mě nenapadá.
V mnoha ohledech je jeho mise podobná té, kterou v roce 1941 vykonal Hitlerův důvěrník a stranický spolupracovník Rudolf Hess.Ten sedl do letadla a vydal se do Británie také přesvědčit tehdejší politicko-mocenské vůdce o zbytečnosti letecké války Německa s Británií.Jako zkušený válečný pilot věděl, že v ní bude trpět především civilní obyvatelstvo a dojde k totální devastaci starobylých evropských měst.Jak jeho mírová cesta dopadla všichni víme, Britové lačnili po válce, byl zajat, internován a v Norimberském procesu odsouzen k doživotnímu vězení za válečné zločiny, které nikdy nemohl spáchat.A v roce 1987 po pokračující glasnosti Gorbačova v SSSR „spáchal“ sebevraždu.Asi rozrušením z toho, že mohl být propuštěn na svobodu.
Tak snad takový osud Kaddáfího bývalého ministra zahraničí nepostihne.Obětoval se a věděl, co ho čeká.Teď bude ve spárech vyšetřovatelů tajných služeb a bude muset zpívat, protože metodám, které používají, se nedá čelit.Pokud o jeho plánech Kaddáfí věděl, či zda jej k jeho zoufalému kroku dokonce přesvědčil, tak neprozradí nic, co by plukovníka ohrozilo.My zato budeme v dalších dnech souběžně s postupem Kaddáfího jednotek informováni prostřednictvím zmanipulovaných médií o zločinech a hrůzách, které Moussa Koussa na libyjského vůdce „vyzradí“.Třeba se dozvíme i pikantnosti o sexuálních orgiích Berlusconiho nebo tajnosti volebního sejfu Skřeta Sarkozyho.To bude v tom lepším případě.V tom horším se o bombardování Libye již nebudeme dozvídat vůbec nic, pak jen na závěr uvidíme radostné křepčení islamistických fanatiků mávajících monarchistickou vlajkou nad Kaddáfího mrtvolou a Václav Havel se bude zalykat štěstím nad vítězstvím pravdy a lásky.
Osobně věřím ve vítězství Kaddáfího vlasteneckých sil.V konečném důsledku přinese rozkol v řadách takzvaných koaličních sil a nejednotnost v Evropské Unii.