Muammar Kaddáfí už to „má definitivně za sebou“a svět je najednou po několika měsících beze zpráv z Libye na prvních stránkách. Jakoby se zničeho nic všechna ta hrůza vypařila a země se stala krásnou a demokratickou pod vedením hodného strýčka Sama a jeho evropských přicmrndávačů.
Jen málo lidí zaregistrovalo, že na fotografii mrtvola údajného plukovníka měla zcela jiný tvar ucha než jaký byl na fotografiích z doby, kdy žil.Nu což, jedno je jisté: plukovníka již nikdy neuvidíme. Tedy alespoň do doby, než definitivně padne eurozóna a s ní i NATO vedené gangem válečných zločinců Obama, Rasmussen, Cameron, Sarkozy.
Najednou mají tihle hajzlové plnou hubu starostí o vývoj demokracie v Libyi. Je to jakási paralela se sametovkou v Československu, kdy si přihlouplí čeští komunisté vycinkali na Letné odchod Jakeše a Štěpána v domnění, že místo nich nastoupí někdo schopnější a socialismus uvede do pořádku. A místo toho jim Havel naservíroval tu nejhorší zlodějskou sebranku se soudruhy Dlouhým a Čalfou v čele, která pak leta vyřvávala svoje obavy o osud naší mladé a křehké demokracie, zatímco vesele rozkrádala republiku maskujíc se tvrzením, že drobní a rozstříštění akcionáři se o obrovský národní majetek postarají nejlépe. Jak to dopadlo, víme. Drtivá část českého národního majetku se podhodnocena dostala do rukou zahraničních majitelů, kterým pak bylo zcela jedno, zda prodají atraktivní třešničky na dortu a nechají lehce nabyté firmy zkrachovat s vyexportovaným ziskem za hranicemi nebo je vysávat tak dlouho, až z nich zbyla jen slupka jak z vyždímaného citrónu, který přenechali dalším darebákům. V takovém stavu je dnes drtivá většina bývalého českého národního hospodářství. Ovládají ho zahraniční majitelé a pár českých zbohatlíků, na kterých je českého pomálu, možná jen jejich cestovní pas a bývalá legitka KSČ.
Tak to skončí i v Libyii, která bude méně svobodnější než byla za Kaddáfího, protože ten alespoň zavedl přímou demokracii založenou na kmenových dohodách. Jenže teď ho virtuálně usmrtili a v Libyi musí dojít k občanské válce, protože Obamovi a spol. tento osvědčený model „vývozu revoluční demokracie“ vyhovuje nejlépe. Podobnost s vývozem revoluce je čistě náhodná. Nad etnicko – kmenovým vražděním si umyjí ruce s tvrzením, že to podstatné pro rozvoj demokracie udělali a je jen na Libyjcích, jak s takovou „svobodou“ naloží. Jsem přesvědčen, že západní provokatéři, tentokrát maskovaní za pracovníky všelijakých humanitárních a rozvojových organizací, kterých se teď pohrnou do země stovky, budou podněcovat ozbrojené útoky a atentáty na všech stranách konfliktu, jen aby celou zemi ještě více destabilizovali. Tak to dělají v Iráku i v Afghánistánu, protože to je jediný způsob jak proti sobě štvát muslimy a uplácet jednotlivce zisky z nakradené ropy.
A teď na konci roku mají Američané z Iráku odejít. Není určitě náhoda, že jejich odchod Obama avizoval s oznámením povstaleckých krys, že Libye je „svobodná.“ Jistě, je natolik svobodná, že svoji svobodu museli vyhlásit v Benghází.
S velkou pravděpodobností američtí vojáci nepojedou domů, ale budou převeleni na základny podél Zálivu tak, aby mohli být ve vhodném okamžiku nasazeni v rámci mandátu mírových sil zkorumpované OSN.
Za povšimnutí stojí fakt, jak rychle využil situace Izrael.Snaží se Američany přinutit, aby v Iráku zůstali a vyhrožuje leteckým napadením jaderných instalací v Íránu, ve kterých prý je vyvíjena atomová zbraň. Vyděračské politika, kdy občasným bombardováním Gazy si tento teroristický stát vynucoval na Američanech další miliardové injekce, totiž ztratila po událostech v Egyptě smysl. Kdyby dnes zahájili sionisté operaci Lité olovo II, tak by se setkali s velmi účinným odporem nejen ze strany Palestinců, ale i Egypťanů. Proto se rozhodli hrát obvyklou hru na bubáka a veřejně proklamují napadení, za což od prosionistických sračkometů sklízejí pochvalu.
Na slabší povahy by možná takové zastrašování platilo, ale Peršané po zkušenostech s politikou USA a Izraele již mají asi nachystanou strategii pro případ tak dlouho avizovaného útoku. A to ještě nevíme, jak by reagovala Čína, proti níž je humbuk zvaný arabské jaro zacílen nejvíc.
Pochybovač 