Pro srandu králíkům

Velká škoda, že se tohoto absurdního divadla nedočkal Havel, určitě by chrochtal blahem. Ačkoli Mezinárodní trestní tribunál (ICC) v Haagu vydal trestní příkaz na vydání Kaddáfího syna Saifa Al Isláma už někdy loni v létě, tak vláda rebelů ho doposud nevydala. Dokonce požádala trestní tribunál, aby znovu laskavě posečkal a měl trochu strpení, protože prý „bezpečnostní situace“ v zemi není dobrá. Vrchní zrádce Abdul Džalíl dokonce prohlásil, že zemi hrozí občanská válka.
V Libyi nehrozí občanská válka, ta už v ní probíhá od data, kdy se parta najatých zrádců rozhodla okrást Kaddáfího Libyi o ropu, zlaté rezervy a bankovní účty. Bezpilotní letadla NATO utajeně dál bombardují vybrané cíle, NATO žoldnéři terorizují loajální Kaddáfího spolupracovníky a v zemi probíhají šarvátky mezi znepřátelenými gangy usilujícími o moc.
Nové datum bylo ze strany ICC stanoveno na 23. Ledna. NTC má do čtyř hodin odpoledne sdělit, zda je Sajf Islám tělesně i duševně schopen vydání do Haagu a hlavně, zda jej hodlají vydat, potom prý bude NTC čelit projednávání průtahů s jeho vydáním Radou bezpečnosti na půdě OSN.
Je vidět, že ICC je v koncích, protože s nejvyšší pravděpodobností Sajfa drží v Zintanu ne kvůli výkonu nějaké pofiderní spravedlnosti, ale kvůli penězům. Už to tak vypadá, že si řekli o takové výkupné, na které Benghází buď nemá nebo nechce zaplatit, protože by se totálně zkompromitovalo před svými západními chlebodárci. Možná se se Sajfem počítá jako s jedním z regulérních vyjednavačů při mírových jednáních k ukončení občanské války, kdo ví.Dokonce mě napadla bláznivá myšlenky, že se tímto způsobem snaží Sajf obnovit vládu v Libyii.
ICC dostal minulý týden jeden z největších políčků, který musel otřást již jeho tak dost pochroumanou autoritou: Libyi navštívil sůdánský prezident, Omar Hassan al-Bashir. Abychom byli v obraze, na tohoto pána vydal vrchní žalobce ICC Luis Moreno Ocampo trestní příkaz už v roce 2008! Důvodem obvinění byla stará známá klasika: genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. V roce 2009 byl zatykač odvolán (genocida se neprokázala), v roce 2010 byla prokázána a následoval druhý trestní příkaz. Bašírovi je kladena vina především za to, co se dělo v Darfúru, prý 200 000 – 400 000 mrtvých. (Samozřejmě všichni přišli o život kvůli nenasytné lačnosti Západu po ropě).
Musela to být opravdu parádní podívaná, jak se Mustafa Džalíl s Omarem Bašírem producírovali před zahraničními novináři. Však se také v českém „tisku“ o této vrcholné státní návštěvě neobjevila ani zmínka. A teď si představme, co asi poradil Bašír, slibující ukončení občanské války, grázlíkovi Džalílovi ohledně vydání Sajfa? A co asi naordinoval za řešení pro zničenou Libyi? S občanskou válkou má obrovské zkušenosti, ta první v Súdánu trvala dvacet let, po ní byla druhá, která nakonec vedla k rozdělení země na dvě části. Jestli navrhnul i toto řešení, pak se nedivme, že na ropu chudší libyjský západ se bude bohaté východní Kyreneice toto rozdělení jaksepatří osladit.
Opět tu je ten paradox „výkonu spravedlnosti“ mezinárodního práva uplatňované skupinou agresivních mocností: mezinárodně stíhaný zločinec se svobodně pohybuje po světě,dokonce navštíví zemi, která by měla vydat za stejné „zločiny“ stejného zločince.
A vrchní žalobce za ICC sklapne poslušně paty a drží hubu.Zvláštní člověk, viďte, a to měl kdysi tolik odvahy soudit plukovníky za zločiny spáchané během jejich vládnutí v Argentině.