Klub zlodějů opět úřaduje

Takzvaní a nikým nevolení “Přátelé Sýrie“ se o víkendu svévolně sešli v Tuniském hlavním městě, aby jednali bez Sýrie o Sýrii a o osudu jejího prezidenta Asada. Sedmdesát zástupců zemí celého světa vyjádřilo své údajné znepokojení nad osudem obyvatel vzbouřených měst, zejména Homsu a shodli se na tom, že Asad by měl okamžitě zastavit palbu, dovolit humanitárním organizacím vstoupit do měst a umožnit vzbouřencům, aby ho demokraticky oběsili za radostného volání Alláhu Akbar. Pokud by totiž na podmínky mezinárodně zorganizovaných zločinců Bašár přistoupil, tak by ho šibenice rozhodně neminula. Naštěstí pro něj, bojkot Ruska, Číny a světe div se, i domácí syrské opozice, z tohoto zasedání udělal divadlo, ve kterém opět dostala možnost excelovat bílá děvka svého černošského pasáka z Bílého domu, Clintonová. Její nenávistné výpady proti Bašáru Asadovi se daly očekávat, to je známé z libyjského scénáře, či kteréhokoli jiného před ním. Tentokrát však tato lhářka začala nepokrytě vyhrožovat Číně a Rusku za to, že se nepřipojily k další štvanici ve prospěch zemí NATO.

Zapařená prdel

Včera jsem prolétal různé servery kvůli dění v Řecku a narazil nevědomky na výplod jednoho malého českého fašisty, nějakého Václava Vlka staršího. Přiznám se, že sionistický plátek Lidovky nečtu pravidelně, takže jméno tohoto giganta české žurnalistiky mi doposud zůstávalo utajeno. Po přečtení té jeho rádoby historicko – politologické patlaniny už můžu tvrdit, že pokud tohle dokáže vyjít v takzvaných českých novinách, tak pak se nelze divit ničemu.

Aristoteles pláče

Jak se dalo čekat, Řecko udělalo další krok na cestě do nicoty, kterou mu vydláždila nenasytná mezinárodně organizovaná banda lichvářů. Očekávané se pomalu stává skutečností, to co nikdo nikdy netušil se najednou stává nepříjemnou realitou. Příšera chaosu a bídy čeká u jižních bran Evropy jako spory moru a politická elita, místo aby byla hnacím motorem k uvědomění si, co skutečně za krizí vězí, se chová jako sebranka asijských odporných despotů, jimž nezáleží na životech vlastních poddaných.

Proti všem

Snad mi pan Jirásek promine, že jsem si vypůjčil nadpis z jeho obsáhlého díla, které jsem nikdy nedočetl povinně dál, než na konec první strany, ale zdál se mi v tento okamžik nejvhodnější.