A jsou venku

Tak zaplaťpánbů, fotbalisti dle předpokladu po zápasu s Portugalskem vypadli a užívají si zasloužené prémie, které za svou účast na fotbalovém mistrovství Evropy od pana Pelty a UEFy obdrželi. Komentářů netřeba, jen doufejme, že Baroš, Rosický, Plašil a další skončí s reprezentací a uvolní místo pro hráče, kteří se fotbalem dokážou bavit a ne jen živit. K Barošovi toho bylo napsaného dost.Tento kdysi velký talent končí neslaně nemastně, marná sláva, vystřelit na branku soupeře jednou za zápas jako útočný hroťák, to je velmi, velmi slabé.

Baroš, nejlepší hráč za ODS

Portugalci jsou pro nás velmi obtížný soupeř. Jak jsem odhadoval, čeští fotbalisté postup přes Polsko uhráli, jenže nakonec to musela být výhra, a ne remíza. která papírově před zápasem stačila. Nějak jsme mlčky předpokládali, že Řecko bude pro Rusko lehce stravitelný soupeř, ale jak známo fotbal je hra s kulatým míčem, který je nevyzpytatelný.

Bubeník ztratil palečky

Naši borci mají zápas s Řeckem za sebou a právem mohou být šťastní. Ačkoli se noviny předhánějí v superlativech nad jejich výkonem, tak bychom měli zůstat při zemi a dívat se na zápas střízlivějším pohledem. Do něj šli s úkolem hrád aktivně a pokoušet se Řeky přehrávat větším pohybem po hřišti tak, aby nemohli stíhat betonovat v obraně. Tentokrát stála Štěstěna na české straně a jen díky tomuto aktivnímu nasazení mohlo být skóre zápasu 2:0 už v sedmé minutě utkání.

Aršavin versus Rosický

Když už se Julča Tymošenková rozhodla před časem ukončit přísnou vězeňskou dietu za dohledu německého lékařského koncilia a Ukrajina se tak mohla zhostit pořadatelství ME v kopané, tak mi dovolte, abych si zahrál na fotbalového kibice, protože každý Čech rozumí fotbalu a já se vší skromností nechci být výjímkou.

Loutka odložena

Tak jsem si neodpustil napsat pár řádků k doplnění situace okolo tzv. egyptského jara. Loni jsem napsal, že ti, kteří Mubaraka celou dobu drželi u moci, pro něj budou požadovat oprátku a málem se tak stalo. Za odpovědnost z masakrování demonstrantů byl bývalý prezident Husní Mubarak odsouzen k dvaceti pěti letům žaláře, což se v jeho věku rovná de facto doživotnímu vězení. Aby toho nebylo málo, po vynesení rozsudku se strhla mela v soudní síni i po celém Egyptě mezi těmi, kterým se trest zdál mírný a těmi, pro které byl naopak příliš tvrdý.