Loutka odložena

Tak jsem si neodpustil napsat pár řádků k doplnění situace okolo tzv. egyptského jara. Loni jsem napsal, že ti, kteří Mubaraka celou dobu drželi u moci, pro něj budou požadovat oprátku a málem se tak stalo. Za odpovědnost z masakrování demonstrantů byl bývalý prezident Husní Mubarak odsouzen k dvaceti pěti letům žaláře, což se v jeho věku rovná de facto doživotnímu vězení. Aby toho nebylo málo, po vynesení rozsudku se strhla mela v soudní síni i po celém Egyptě mezi těmi, kterým se trest zdál mírný a těmi, pro které byl naopak příliš tvrdý.
Nutno uznat, že neviditelné nitky, které z Izraele a USA vodily Mubaraka celé roky po světě a vydávaly jej za největšího demokrata v celé Africe, se zasloužily o to, že revoluce skončila tak rychle, jak začala. Vojenská junta už má dost tzv. demokratizace společnosti a zřejmě brzy začne tvrdě zasahovat proti nespokojencům, kteří se nesmíří s tím, že zatímco Mubarak byl potrestán, tak jeho bývalá pravá ruka Ahmed Šafik se utká ve druhém kole prezidentských voleb s kandidátem Muslimského bratrstva Mohamedem Morsím.
Docela bych si tipnul, že úplatky od strýčka Sama Obamy způsobí, že se Šafík stane prezidentem a muslimští bratříci utřou nos. Už to naznačila mise bývalého amerického prezidenta Cartera, který monitoroval egyptské prezidentské volby a konstatoval, že k volebním podvodům sice docházelo, ale v tak ohromném počtu voličů to prý nestálo za řeč k tomu, aby se jejich výsledek anuloval.
Mimochodem, že byl zrovna vybraný Carter, že? Jakoby jeho přítomnost měla signalizovat, že mírové dohody mezi Egyptem a Izraelem z Camp Davidu nadále platí? A že i kdyby vyhrál Morsí, tak budou platit i nadále?
Příslušníci egyptských ozbrojených sil vidí, k čemu došlo po odstranění Kaddáfího v Libyi. Tam je chaos a občanská válka, o které se v evropských prolhaných sračkometech moc nemluví. Namísto toho, aby vojáci bránili svoji zemi, tak jsou zaměstnáváni ve prospěch ozbrojených band, snažících se vytěžit z chaosu co nejvíc. Kdyby toto naplno vypuklo v Egyptě, byla by to tragédie. Zatím jediné, co v Libyi funguje, je těžba ropy, která se pomalu vrací do normálu z doby vlády Muammara Kaddáfího. Lze to tak usuzovat z vývoje její ceny.
Bohužel jsem pesimista, v Sýrii to skončí občanskou válkou jako v Libyi, o tom už jsem přesvědčen ode dne, kdy skřet Sarkozy byl vyměněn hajzlíkem Hollandem, který v rámci udržení rozpadající se francouzské finanční nadvlády ve Středomoří otevřeně volá po vojenské intervenci v Sýrii. Takovou lidskou svini nikdy nebude trápit skutečnost, že se začnou muslimové řezat s muslimy i křesťany a celá část vlivového území Francie bude splavena krví občanské války., z níž vzejde jako vždy jediný vítěz: mezinárodní banda lichvářů a spekulantů.
Otázkou ovšem je, zda celou melu má pod kontrolou židovský stát Izrael nebo už jen jeho političtí jestřábové čekají na to, až situace nazraje k muslimsko – židovskému konfliktu. Možná se Izrael uchýlí k tradiční taktice a vyděračským bombardováním Gazy si vynutí z Obamy zvýšené výpalné, možná další balík vytáhne z Angely Merkelové, která sionistům svou tupostí jde na ruku.
Podle návštěvy, kterou vykonali narychlo členové izraelské vlády s Bibi Netanjahu v Praze, lze soudit, že se Izrael začíná připravovat na krizový scénář, který jsem nastínil, tedy že v Sýrii, Libanonu a v Egyptě se dostanou k moci radikální muslimové, jimž se podaří pod záminkou islámské revoluce ovládnout armádní špičky a připravit je na válku s izraelským nepřítelem. Není těžké uhodnout, na čí stranu by se přiklonila česká vláda, když jejím ministrem obrany je utajený občan Izraele.