Hra na pravdu

V českokocourkovském mediálním prostoru se moc reakcí na 17. listopad neobjevilo, navíc po pár dnech to v politice začíná vřít, proto bych se ještě k tragikomedii 17. listopadu vrátil jen na chviličku.
Zřejmě asi nejchytřejší prezident planety, Klaus, 17. listopadu 2012 řekl toto: „Mně jde spíše o to, aby to, co se zde odehrálo 17. listopadu 1939 a to, co se v celé naší zemi odehrávalo v tragických letech následujících, nebylo vymazáno z paměti nehistoriků, tedy normálních lidí současných i budoucích generací a aby – díky tomu – nebylo dnes či zítra jednáno a konáno tak, jako kdyby k těmto událostem před 73 lety nedošlo.“
Tak to by měl náš snad už dosluhující prezident vysvětlit, jak to myslel, protože o 17. listopadu 1939 mlží on i parta královsky placených nohsledů, kteří si za peníze daňových poplatníků v různých pseudoústavech vymýšlejí už doslova pověsti jako komunisti.
17. listopad, takzvaný Mezinárodní den studentstva, byl koncipován jako svátek oslavující úspěchy organizovaného studentského odboje proti okupační moci, která v zaniklém Československu.vytvořila Protektorát Čechy a Morava.
Jenže 15.3.1939 nedošlo ke kobercovému bombardování Československa jako při zahájení okupace Iráku nebo Afghánistánu Američany, ale k obsazení území na základě dohod v Berlíně a respektováním statutu quo téměř naprostou většinou obyvatel české kotlinky. Události kolem 28.10.1939, které listopadu pžedcházely, byly zorganizované evidentně na popud exprezidenta Edvarda Beneše, který se rozhodl získat ztracenou prestiž zkrachovalého politika. Jednoznačně nebyly výsledkem spontánního odporu proti německé okupaci, protože v jiných protektorátních městech se žádné intenzívní protiněmecké protesty nekonaly. Beneš se dal do boje, když rok předtím promarnil životní příležitost bojovat československou vojenskou silou s protivníkem jako rovný s rovným. Mohl si vydobýt nehynoucí slávu za podíl na zničení nacismu, místo toho volil politickou kapitulaci a pak útěk ze země za lidmi, kteří se předtím zasloužili o jeho politický pohřeb.
Pan (soudruh) prezident Klaus by si měl zapsat za uši fakt, že za takzvané První republiky, kterou jako kouzelník vytahuje z klobouku jako vzor demokracie, se střílelo do nespokojených demonstrantů běžně. Namátkou vybírám Krompachy, Duchcov, Frývaldov (Jeseník), Most. A nikdy se z pohřbu zastřelených obětí nestal svátek, natož mezinárodní! První republika končila desítkami zastřelených civilistů včetně žen a dětí a Klausovi připadá normální o tom trapně navždy mlčet, zato ze zbytečné smrti jednoho Londýnem vyblázněného studenta a následné krvavé německé odvety s rukojmími si udělal kladověneckou trafiku.
Další zamlžovanou skutečností je bolševické dědictví tohoto svátku. Ačkoli ho ustanovila mezinárodní studentská organizace v Londýně(za tři roky stejně zanikla), tak si ho po válce přivlastnili agenti Kominterny a udělali z něj svátek pro „pokrokové“ studenty z celého světa. A ten dokázali slavit okázale skoro až na věčné časy.
S tím je spojeno i další mlžení: ani jeden z popravených nebyl klasickým komunistickým revolucionářem,(bodejť by byl, když Molotov s Ribbentropem podepsali známý pakt), vesměs to byli členové národního souručenství, fašistické strany nebo Vlajky.Čili těch stran, které jsou dnes na seznamu stran ohrožujících „naši křehkou demokracii“.
Nejvíc se ale zamlžuje, že Protektorát byl jako součást Říše ve válečném stavu s Velkou Británií a Francií.To je neodpustitelné vyhýbání se realitě. Obyvatelům Kocourkova se vtlouká do hlavy, že vlastně komunikovat s Londýnským exilem a v jeho zájmu pořádat demonstrace bylo a dodnes je ospravedlnitelné. Každá jiná státní moc by jednala stejně, stačí se poohlédnout po osudu Američanů s japonskými nebo německými předky po přepadení Pearl Harboru.
Každého, kdo si tyto skutečnosti uvědomuje, nemůže překvapit katastrofální stav české politické scény, která vycházeje z jedné lži logicky vytváří lži nové. A občan, který tuto hru na pravdu nechápe, jen skřípe zuby a myslí si, že to někdy bude lepší. K jeho smůle nebude.