To byl pohled… Sebranka prolhaných poslanců si zase hrála na obránce tzv. „českých tradičních hodnot“ a během projevu komunisty Grebeníčka demonstrativně odcházela ze sněmovny na „protest“ proti jeho projevu při projednávání „významného Palachova dne“.
Co vlastně Gréba řekl, že si partička svatoušků, která dokázala v tomto státě prošustrovat během dvaceti let nepředstavitelné majetky a uvrhla zemi do katastrofy, začala zase hrát na ublížené české chudáčky? Vždyť vlastně řekl jen to, co je jasné každému, kdo si ještě trochu tehdejší dobu pamatuje.
Palach se neupálil proti komunistickému útlaku, jak profláknutí politici ve svorné jednotě se sračkomety drze prohlašují. Palach se upálil na protest proti vývoji, který po tzv. Pražském jaru nastal. Tehdy přece nešlo o restauraci kapitalismu z dob První republiky, ale o nastolení „socialismu s lidskou tváří“. V zemi žilo ještě dost lidí, kteří si prvorepublikový hospodářsko – politický svinčík dobře pamatovali a ti po návratu kapitalismu v žádném případě netoužili.
Stačí si připomenout, kdo byl tehdejším symbolem obrodného procesu v socialistickém Československu. Byl to první tajemník Komunistické strany Československa, Alexandr Dubček! Takže nechápu, proč se dnes tolik křičí o boji za svobodu a demokracii, když v komunistické straně probíhala tradiční generační výměna v jejích vrcholných orgánech a lidé podlehli falešné představě, že do ní můžou kecat, jak se jim zlíbí.
Věruška Čáslavská si ve své stařecké demenci už asi nevzpomíná, že tehdy symbolicky komunistovi Alexandru Dubčekovi věnovala svoje zlaté medaile z mexické olympiády, stačilo vidět její ksicht, když jí to Miloš Zeman v televizní debatě připomenul. Dubček byl opravdovým symbolem Pražského jara a jako kovaný komunista nikdy neusiloval o politickou pluralitu, natož o to, aby v Československu vznikl opět systém založený na zlodějinách partajních sekretariátů. To opravdu nechtěl. Jan Palach byl jeho obdivovatelem, jako dnes zapomnětlivá Čáslavská. Proto se dnes melou prázdné kecy jen o tom, co zoufalého udělal, ale ne o tom, co si skutečně myslel a o čem jako mladý člověk snil.
Vpád vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byl tragédií pro Československo, ale ruku na srdce, kdo byl tehdy realista, tak věděl, že k tomu musí nevyhnutelně dojít. Západní Evropou zmítaly těžké sociální nepokoje, USA se utápěly v krvi vietnamské války a nikdo si nedovolil ani náznakem zpochybňovat sovětské nároky na středoevropský prostor.
Dubčekova popularita byla tak velká, že jí po dvaceti letech znovu využíli komunisté i v listopadových dnech roku 1989, když ho postavili na letenskou tribunu před milionový dav hned vedle opilce Václava Havla. Ještě dodnes si vzpomínám na nadšený povyk, který tuto divadelní frašku doprovázel. Co chtějí dnešní lháři vykládat, když si každý prostřednictvím „reformního“ komunisty Dubčeka uvědomil, že obrodné Pražské jaro po dvacetileté přestávce bude znovu pokračovat?
Čím více se krize prohlubuje, tím více přibývá hysterie ze strany těch, kteří jsou za ni odpovědní, to je normální. Proto si vytvářejí nové a nové falešné modly a hledají sílu národa tam, kde žádná není ani být nemůže. Je to jen odvádění pozornosti od kritického pohledu na současný tristní stav hospodářství a společnosti.
Palachův čin nebyl hrdinský čin, byla to sebevražda provedená zvlášť trýznivým způsobem po vzoru barmských mnichů protestujících proti válce ve Vietnamu. Komunistům sice nadělala vrásky, ale nijak, a to je třeba zdůraznit, nijak jejich nastupující normalizační režim neoslabila. Nevyvolala ozbrojený odpor jako v Maďarsku ani nezpůsobila vznik silného a jednotného odborového hnutí jako později v Polsku. Byla to zbytečná smrt, jejíž glorifikace dodnes živí desítky dobře placených parazitů. Uvidíte, co budou ještě vyvádět, aby z Palacha udělali vzornou oběť. V tom je mistr nad mistry katolická církev. Ta jistě nedostala peníze od Kalousků jen tak pro nic za nic.
P.S. Karel zu Schwarzenberg Grebeníčkův projev vzorně prospal, ale „věděl“, proč má odejít spolu s ostatními pokrytci. Holt má schopnost poslouchat i ve spaní.
Pochybovač 