Odškodnění křížem

Sotva se Čistý Péťa vyslovil v Mnichově před bavorským parlamentem o česko – německých vztazích, tak jak se dalo čekat, česká „vlastenecká fronta“ spustila klasický národní pokřik.
Pozornost si získal prezidentův poradce duchovní služby Jiří Hájek svými ostrými větami, kterými kritizoval údajnou Nečasovu otevřenost a přípravu pro odškodnění vyhnaných Sudetských Němců. Dokonce cosi vykřikoval o zrádcích, Lisabonské smlouvě a zločinecké EU.
Abychom si to ujasnili, Klaus si protekčního synáčka a bigotního katolíka Hájka vždycky držel jako exota pro případ, že by se za doby jeho prezidentování EU hroutila a on pak mohl do světa vytrubovat, že on a jeho poradci to „říkali“ pořád. Ti jsou schopni klidně napsat, že Klause donutil sám Daniel Kohn – Bendit s pistolí v ruce podepsat Lisabonskou smlouvu. A našlo by se dost českých kreténů, kteří by tomu i věřili.
Nečas vlastně neřekl nic nového, jen zopakoval část III. odstavce společné česko německé deklarace a konstatoval fakta o tom, že oba národy spolu čile obchodovaly i před válkou, na což dnes někteří „historici“ rádi zapomínají.
Podstatné je, že premiéra tato slova na rozdíl od Bavorů potažmo Němců nic nestála. Účelem bylo, aby se v nadcházejícím vnitrostranickém boji uvnitř ODS mohl Nečas bránit před ataky klausovského vlastenčíkovského křídla tím, že by měli nazývat zrádcem Klause a ne jeho za to, že Klausem podepsanou deklaraci pouze odcitoval.
ODS se rok před volbami potácí na pokraji politické smrti, Nečas jako Kalouskův ocásek si je vědom toho, že už nemá co ztratit, a tak se rozhodl hledat spojence i v sousední spolkové zemi Bavorsku.
Jednoho vlivného už na své straně má, bavorského rodáka, odstupujícího papeže Josefa Ratzingera, kterého určitě potěšil slavnostním podpisem smlouvy o finanční části majetkového vyrovnání s církvemi. Náboženskému státu Vatikán se dostalo ze strany Českého státu takové finanční podpory, nad kterou by udiveně kroutil hlavou i Josef II.
Jestliže se kocourkovští Češi rozhodli jednou provždy „odškodnit“ náboženskou instituci, ze které pro ně nikdy nic dobrého nevzešlo (husitské války, „Bílá hora“, třicetiletá válka, 1. světová válka), tak proč to samé vstřícné gesto nemohli už dávno prokázat vůči německým sousedům, kteří musejí poslouchat jednostranné výroky o kolektivní vině ještě sedmdesát let po válce?
Mnohé oblasti českých historických území a dnes česká města po staletí nezvelebovala církev, ale konkrétní lidé, mezi nimiž bylo současným pojetím národnosti mnoho Němců. Že by byli Češi tak blbí a kvůli pár letem rozbrojů nechtěli vidět staletí církevního tmářství a zahodili za hlavu vše dobré, co tehdy Střední Evropu přeměnilo v civilizovanou oblast? Komu takový gigantický výplach mozků prospívá?
Neustále se v Kocourkově mluví o vzoru demokracie, jakými jsou USA. Proč je tedy nechtějí Klausové nebo Nečasové následovat? Vždyť občanská válka Severu proti Jihu měla na svědomí mnohem víc civilních obětí, než bylo za německá okupace mezi Čechy! A přesto se Američani neužírají starými křivdami, které se tehdy nevyhnutelně děly. Naopak, padesát let po občanské válce Američany netrápilo, že Jižan v armádě velí Seveřanovi. Jak je to tedy s tou deklarovanou demokracií, kterou se dnešní „pravicoví“ politici ohánějí?