Odchod velkého muže

Smrt prezidenta Hugo Cháveze opět dala vyniknout některým českým novinářským „expertům“ z lidovek a iDnes k blábolení typu: „S kontroverzním politikem, jehož někteří vnímali jako lidového hrdinu, zatímco jiní jako sebestředného autoritáře, který zplundroval bohatou Venezuelu, se přijeli rozloučit i státníci z větších dálek.“ Na tomto textu, který byl na obou webovkách navlas stejný, jde jasně vidět, v jaké situaci se naše tzv. pravicové sdělovací prostředky nacházejí.
V přímém přenosu se s člověkem, zvaným zaslouženě „El Comandante“, loučí statisíce lidí a jediné, co české idioty zajímá je skutečnost, že mrtvého budou balzamovat jako kdysi v Sovětském Svazu Uljanova – Lenina. Naštěstí lži pravicových nafoukanců, přesvědčených o své pravdě, že lichvářský kapitalismus lidi osvobozuje, jsou konfrontované takřka online se skutečným stavem věci.
Abych to uvedl na pravou míru, Chavez určitě dělal chyby, ale pokud jeho vládnutí porovnáme s tím, co udělali pro svůj lid jiní státníci, v jejichž moci jsou ropná naleziště, tak je nutno před tímto malým velkým mužem smeknout.
Pravicové sračky mu vyčítaly autoritativní vládu a „znárodňování“, přitom záměrně zamlčují nedemokratické a despotické vladaře v Kataru, Bahrajnu, Saudské Arábii, Kuvajtu atd. Tam vyslovit slovo referendum nebo svobodné volby, tak si koledujete o mnohaletý pobyt ve středověkém kriminálu. A jak je to s tím hospodářským zplundrováním Venezuely? To si přece může porovnat každý sám, v osmdesátých letech na tom byla tak „dobře“, že musela odřeknout přiklepnuté pořadatelství mistrovství světa ve fotbale. A dnes po čtrnácti letech Chávezovy „hrůzovlády“? Sociální projekty, lékařká péče, školství pro všechny, dříve věc pro zaostalou banánovou zemi neslýchaná!
Kdysi jsem připomněl scénu, jak španělský král okřiknul Huga, aby už držel hubu, když na iberoamerickém zasedání nevydržel prezident poslouchat žvásty španělského premiéra Zapatera a snažil se mu oponovat. Uplynulo jen několik let a vidíme sami, kam se Španělsko propadlo se svou koloniální jihoamerickou nadřazeností a kam byla dovedena zaostalá a chudá země pod vedením nebojácného lídra.
Smrt tohoto muže zřejmě zamíchá i kartami ve Vatikánu při volbě papeže, římsko – katolická církev si nenechá uijít příležitosti ke spoluúčasti na trhání kořisti, protože Hugo Chávez byl věřící. Nabízí se otázka, jestli Ratzingerův odchod nemá souvislost s Chávezovým úmrtím, ono zpovědní tajemství je jedna věc, ale moře prachů a snaha udržet se u koryta za každou cenu je věc druhá. Ale zatím je mým favoritem na papežský stolec někdo z Italů. I když teď by se španělsky hovořící kandidát hodil.
Na druhou stranu je zde jistota, že do Venezuely nebudou moci strkat svoje špinavé pracky katarská pedofilní princátka, jenže bohužel, američtí vlezdoprdelisté jsou všude a pro dolary udělají cokoli. A CIA má po zdrhnutí z Iráku a Afghánistánu další úkol jak zvednout onen stále očekávaný růst ekonomiky USA s pomocí nějakého nového Pinocheta.