Pusťte bratry domů!

Podle posledních zpráv policejní jednotky a tajní agenti začali palbu na demonstranty protestující proti zatčení demokraticky zvoleného prezidenta Morsího v Káhiře zcela úmyslně. Mířili na hlavu nebo hrudník s cílem zabít, ne poranit.
Od převzetí vlády vojenskou juntou neuběhl ani měsíc a další díl tzv. demokratizačního arabského jara bude mít krvavé pokračování.
Abychom si to zrekapitulovali: 16. 6. Egypt jednostranně přerušil diplomatické vztahy se Sýrií a Morsí vyzval státy NATO k vyhlášení bezletové zóny (de facto k bombardování Sýrie), současně vyzval Hisballáh k opuštění Sýrie, 3. července už je svržen a držen ve vazbě za zradu, 8.7. armáda masakruje před věznicí protestující příznivce svrženého prezidenta, 16.7. přilétá velvyslankyně EU Catherine Ashton do Káhiry k jednáním s mezinárodním korupčníkem El Baradejem, 22.7. je vojenské křídlo Libanonského Hisballáhu prohlášeno EU za teroristickou organizaci, , 26.7. se konají další krvavá jatka v Káhiře a Alexandrii.
A EU slovy lady Catherine Ashton je najednou šokovaná! Mírně řečeno pokrytecká reakce. Zatímco už dva roky syrští diplomaté vyzývají OSN k rezoluci, která by odsoudila banditismus tzv. bojovníků za svobodu Sýrie a zamezila dodávkám zbraní, tak lady Ashton a EU nevidí a neslyší. Vinen je Assad a hotovo. A najednou ty samé události, které se jakoby přes kopírák přesunují do Egypta, kde armáda a policejní složky provedly zcela regulérní vojenský převrat, nastolily autoritářskou vládu a nerozpakují se střílet do lidí, způsobují u evropských politiků mírně pozdvižené obočí.
Proč najednou EU nestojí na straně muslimského bratrstva, které vyhrálo volby a dosadilo do čela státu svého prezidentského kandidáta? Proč mu nepřislíbilo zbraně jako muslimským bojovníkům z Al Nusra v Sýrii? Proč nevyzvou egyptskou armádu, aby se stáhla do kasáren? Prostě proto, protože miláček Morsí jim najednou přerostl přes hlavu . Tlačil na protiassadovskou pilu tak silně, až málem dostal skvěle vyzbrojenou egyptskou armádu, štědře podporovanou USA, do války. Není to přece tak dávno, kdy Assad prohlásil, že v případě napadení Sýrie by neváhal zaútočit na Egypt. Asi těžko po zemi, ale raketami Scud. A egyptští generálové by přišli o báječný život, který jim USA s Izraelem umožňují.
Ne náhodou došlo v Iráku a v Libyi k hromadným útěkům trestanců z nejstřeženějších věznic. Obě události se staly takřka současně, takže lze tvrdit, že to nebyla náhoda, ale cílený nábor nových bojovníků. Zda budou nasazeni v Egyptě, Sýrii, Tunisu nebo Libyi už není tak podstatné, budou bojovat ve jménu Alláha za toho, kdo zaplatí víc.
Krvavé nepokoje v Egyptě paradoxně pomohou režimu Bashara Assada. Masakr zajatců a civilistů v Khan al-Assal v Aleppu dokazuje rčení, že umírající kobyla nejvíc kope. Syrská opozice je beznadějně roztříštěná, jednotlivé frakce FSA postupují nekoordinovaně a víc než bojem s vládními jednotkami se zaobírají soupeřením o moc mezi sebou. K tomu navíc syrská armáda začíná mít v únavném konfliktu navrch, hranici s Libanonem zajišťuje Hisballah a severovýchodní hranici s Tureckem kurdská Peshmerga. A dalším, kdo posbírá body je Obama. Přesunutí islámského fundamentalismu k branám Evropy završí afghánskou misi. (americké ztráty v Afghánistánu jsou nyní tak na úrovni roku 2007).
A co dodávky západních zbraní teroristům? Jistě budou pokračovat, je to jen obchod, rozmlácenou Sýrii bude muset někdo obnovit a půjčky lichváři rádi poskytnou.