Ty vole Sharon

Po sedmiletém komatu zemřel Ariel Šaron, bývalý izraelský voják a politik. Evropané, míním tím fanatické proizraelské Euroobčany, kteří si Izrael zamilovali kvůli jeho téměř neustálému válčení s Araby, truchlí. Nikoho ovšem nepřekvapí, že Arabové nebo Peršané naopak netruchlí. „Řezníkova“ smrt je evidentně potěšila.
Nevládní organizace Human Right Watch se nechala slyšet, že jí je líto Šaronovy smrti, protože se tak vyhnul mezinárodnímu trestnímu stíhání za zločiny, které spáchal jako velitel IDF v libanonské válce r. 1982, když do palestinských uprchlických táborů v Bejrůtu nechal vpustit libanonská křesťanská komanda smrti. Sarah Leah Whitson to řekla jasně : „Je ostuda, že odešel na věčnost, aniž by čelil spravedlnosti za zločinnou roli v táborech Sabra a Shatila“. Co naplat, bez sovětské bolševické a později americké pomoci by Izrael žádnou válku s Araby nevyhrál. A dějiny jak známo píší vítězové, proto je Šaron pohřbíván jako vítěz a hrdina.
Osobně jsem přesvědčen, že Šaron v žádném komatu nebyl, protože hrozba mezinárodního trestního stíhání a obavy z domácího atentátu byly tak silné, že stály za to jeho mrtvičku zfalšovat a zinscenovat podobně jako později odstřelení Bin Ladena. K tomu sloužila výstavka jednoho izraelského „umělce“ jménem Noam Braslavsky, který Šaronovu figurínu vystavoval jako živou.
Paradoxně se celebrity světové proizraelské politiky sejdou na pohřbu v situaci, kdy Al Kaidá(podle nedávných optimistických prognóz dávno mrtvá organizace) ovládá část Iráku a Sýrie. Dovede si někdo z nich představit, co by se stalo, kdyby to Bašár Assad v Sýrii dobrovolně zabalil a militanti šířící právo šaria by ji ovládli?
Před třiceti lety povraždili s izraelskou pomocí křesťané v Bejrůtu několik tisíc muslimů, dnes je situace opačná. Muslimové s pomocí Izraele řežou hlavy křesťanům. Stanou se přáteli Izraele, když ano, tak na jak dlouho?