Hvězdička pro Krym

Tak prý ruský stíhací bombardér Su 24 provokativně nalétával v Černém moři na torpédoborec USS Donald Cook a dokonce vyřadil rušičkou jeho špičkový protiletadlový systém. Pár dní nato zase američtí odborníci prohlásili, že ruští vojáci u hranic jsou perfektně vyzbrojeni a vybaveni nejmodernějšími hajtek vychytávkami, které by jim US Army mohla jenom závidět. Dá se takovým zprávám věřit?
No nedá, jde jen o snahu vylíčit Rusa jako nebezpečnou a krvelačnou šelmu, která se snaží uchvátit ubohou a beznadějně zadluženou Evropskou Uhniji.
Realisticky vzato, co by Putin získal, kdyby mu padly do drápů státy jako Rumunsko, Bulharsko nebo Řecko? První, co by musel udělat, tak to, co udělal na Krymu, navýšit zadluženému a zbídačenému obyvatelstvu základní příjmy tak, aby dosáhly alespoň slušné lidské úrovně.
Krym se stal součástí Ruska a Rusko muselo za jeho tzv. anexi zaplatit. Už nějak začínám chápat, proč to ruští komunisté v rámci CCCP počátkem 90. let zabalili a začali připravovat stát jen sami pro sebe a budoucí nezdegenerované potomky.
Je to stejně legrační, v naší předlužené a rozprodané republice slavíme deset let od vstupu do Uhnije a nikdo z politiků (čest Klausovi za to málo) není schopen realisticky zhodnotit, co nás Kocourkovské tohle dobrodružství stálo. Když si člověk pročítá blbosti z tzv. Lisabonské strategie o vzdělanostní ekonomice a vidí, jak na gymply berou žáky s trojkami nebo čtyřkami a na kdysi elitní učební obory absolventy speciálních zvláštních škol, tak má jasno.
Přiblblý našinec nějak nedokáže pochopit, že průměrná mzda ve státě je pro sedmdesát procent obyvatel nedostupná, sociální dávky jsou jen pro vyvolené a v Lucembursku, ve kterém se nevyrobilo ani jedno osobní auto, je minimální starobní důchod kolem třiceti tisíc Kč.
Kdopak si vzpomene na ty kecy před referendem, jak za deset let bude naše životní úroveň na úrovni Rakouska nebo Německa a že korupce bude jen archaické slovo v křížovkách?
Vlastně obyvatelům Krymu závidím. Referendem si zvolili členství v Ruské federaci a tím i jakési výhody vyplývající z jejího postavení v BRICS a SNS. A jejich platy a důchody vyletěly nahoru, ze dne na den.
A v Česku? Po deseti letech členství v „elitním klubu“ tu jsou statisíce exekucí, živoření rodin na úrovních životního minima, dluhy, ojeté automobily v každé rodině , obavy z budoucna a evropské směrnice namísto národních a rozkrádané státní zakázky. A schodkový rozpočet republiky sanovaný EUrodotacemi, které se budou muset stejně jednou vracet. A závazky, že budeme hájit cizí zájmy někde ve Střední Africe nebo v Tichomoří. A zisky v cizině, rostoucí berně doma. A…..
Stálo to vůbec za to, ten modrý hadr s hvězdičkami?