Včera se sešli v Berlíně váleční zločinci Hollande, Merkelová a Porošenko, aby si opět před presstitutkami veřejně postěžovali na politiku nepozvaného Volodi Putina, jenž neustále nechce pochopit uhnijní politiku pravdy a lásky, která změnila Donbas v ruiny, silně se podobající Stalingradu v roce 1942.
Porošenkovy tradiční bláboly o ruské agresi už nějak nezabírají, protože po více jak roce, pokud by nějaká byla, by už Ukroušové byli logicky s Ruskem ve válečném stavu. Asi už začíná tušit, že po několika neúspěšných „mobilizacích“ si už tlustá Anděla další finanční podporu vymíní podmínkou přemístění stovek tisíců uprchlíků z Německa na Ukrajinu.
Pro zpestření byly obvyklé žvásty navíc doprovázeny běžícími titulky propadajících se indexů na tzv. světových burzách.
Za pád akcií prý může Číňan. Třikrát hurá! Máme viníka. Takže už si mohou Čína s Ruskem podat ruce za to, že se židovští ilumináti začínají dusit papírky, které úspěšně po celá desetiletí znehodnocují. Když si vzpomenu, kolik se toho za poslední rok napsalo o tom, jak světová ekonomika poroste, zatímco Rusáci budou zdechat hlady, zažívám pocit přímo škodolibé radosti. A když pak večer poslouchám blábolení mimoně Zaorálka, kterak společnou zahraniční politikou Uhnie vyřeší příval negroidní otrocké rasy, tak si říkám, jestli tak mluví a uvažuje normální člověk nebo obecní blbeček Pepek Vyskoč.
Takže znovu eurosoudruzi naslibovali oligarchovi Porošenkovi hory doly, aby mohl už konečně vybojovat kýženou poslední vítěznou bitvu a sami přitom věděli, že po brzkých ztrátách na tzv. akciových trzích nebudou schopni splnit ani tranše pro zbankrotované Řecko. Je toho na ně nějak moc, i sám Zaorálek si posteskl, že neví co bude dál.
No hlavně se nepřiznat, že se do těchto sraček dostali sami vlastní vinou, když skočili na lep Opici a podporovali fašistický Majdan a tzv. „umírněnou“ protiassadovskou opozici v Sýrii.
A co Voloďa? Dle předpokladu mu je těžko. Ale ne zas tak těžko, aby nebyl pánem situace. Nechal demonstrativně rozjezdit dovozovou eurošlichtu buldozery, čímž si vysloužil opovržlivý posměch čecháčků, milujících kulinářské hity Ládi Hrušky, jakými byla jeho nezapomenutelná dobrota z nadívaných kuřecích kůží.
Voloďa vyslal jasný signál, že dnešní Rusko už není Sovětský Svaz, který téměř každý rok musel měnit zlato za americké obilí, aby jeho vlastní obyvatelstvo a stamiliony hladových krků v postkoloniálních rozvojových zemích nepošly hladem.
Rusko je dnes významným světovým producentem obilovin, které budou o tolik levnější, o kolik se zlevní cena ropy. A pokud bude jeho sklizeň dobrá, nakrmí Turky i Egypťany a zaslouží si tak alespoň nějakou loajalitu. Na rozdíl od Uhnie, která nakrmí uprchlíky na dluh a vyslouží si za to akorát jejich nenávist, protože očekávají mnohem a mnohem víc za utrpení, která jim havlovská pravda a láska humanitárním bombardováním přinesla.
Pochybovač 